Pod vedením mistra Josefa Jirouška se naši rekruti a zájemci o členství v družstvu učí staré téměř „zapomenuté“ zednické techniky.
Josef je zkušený člověk v práci s památkami, je aktivní ve vypalování vlastního kvalitního vápna. Rád vrací staré materiály a dává tak urbanistice opět bývalého ducha.
Na obrázku vidíte jeho profesionální práci na trhané omítce v minulém týdnu.
Trhaná omítka má za cíl, aby provzdušňovala zdivo, vytvářela tak nerovnoměrný princip udržování a odpařování vlhkosti, který je nejvíce přirozený. Je proto nejlépe vhodná na staré stěny, které jsou extrémně vlhké.
V naší provozovně StavoCOOP -hrubé stavby máme několik zedníků, kteří to buď neměli nikdy možnost se naučit, nebo to už dávno zapomněli. Žijeme v době, kdy po nich každý chce pouze chemické materiály a materiály obsahující vysoké množství chloridů a síranů a ty způsobují žíhání a následné vyzrávání solí a dalších minerálů škodící zdím a přilnavosti povrchů.
Velké chyby se pracovníci zabývající se opravou dopustí, pokud na zdravou historickou fasádní hmotu aplikují některý z moderních akrylátových nátěrů – ty nemusejí ve specifických podmínkách historických budov vydržet ani několik let. Chybou je také nerozeznání charakteru podkladu a přetření například nevhodných materiálů aplikovaných při minulé opravě, třeba i vhodným silikátovým nátěrem. Chemicky a fyzikálně nesourodé prvky jsou v každé fasádě časovanou bombou a jako nehomogenita se mohou projevit při mírných změnách podmínek, například vytrvalém dešti nebo mrazu.
S novými materiály se v podstatě dají dělat pouze dva druhy omítek a to točená a natahovaná.
Proto jsme si sami zaučili naše lidi z provozovny StavoCOOP a na rekonstrukci historického dvora na Břevnově také vyzkoušeli několik technik.
