Historické stavby potřebují přísné dodržení materiálů a postupů.
Napíšu Vám několik důležitých rad, při kterých by jste se měli řídit při opravě památky.
V opravách historických fasád dáváme jednoznačně přednost použití materiálů, které se fyzikálními a chemickými vlastnostmi blíží dříve používaným fasádám a malbám, jejich stav dále nezhorší a naopak se projeví větší odolností proti zvětrávání.
- Rychlý problém -protože nesourodé materiály se vzájemně odpuzují a fasády a omítky nevydrží stanovenou dobu a to neocení především zadavatel.
- Vzhled -původní materiál odráží vzhledovou variabilitu, moderní materiály zcelují a vytváří dojem uniformní urbanistiky
- Nedůvěra -pakliže se fasáda brzy odlepí, původní zadavatel nezíská v danou firmu důvěru.
Historické budovy se prezentovaly v závislosti na použitých materiálech určitou paletou barev a jejich povrch odpovídal ručnímu zpracování omítek na nerovném zdivu. Je velkou chybou aplikovat soudobé materiály (byť třeba i materiály vhodné pro historické stavby) způsobem, který vede k modernímu vzhledu budovy. Zachování původního historického vzhledu stavebních prvků a fasád je prací pro zkušené zedníky a malíře, a zejména spočívá v používání autentických nástrojů, umělé tvorbě nerovností a v případě nátěrových hmot v použití tlumených dobově odpovídajících odstínů s umělou patinou.
Velké chyby se pracovníci zabývající se opravou dopustí, pokud na zdravou historickou fasádní hmotu aplikují některý z moderních akrylátových nátěrů – ty nemusejí ve specifických podmínkách historických budov vydržet ani několik let. Chybou je také nerozeznání charakteru podkladu a přetření například nevhodných materiálů aplikovaných při minulé opravě, třeba i vhodným silikátovým nátěrem. Chemicky a fyzikálně nesourodé prvky jsou v každé fasádě časovanou bombou a jako nehomogenita se mohou projevit při mírných změnách podmínek, například vytrvalém dešti nebo mrazu.